blatnické nezávislé noviny
Úvodní stránka
Aktuality
Zajímavosti
Kultura
Historie
Pamětihodnosti
Sport       ***
Děti a rodina
Správa obce
Společenská kronika
Názory čtenářů
Archiv
Návštěvní kniha
Odkazy
redakce
 
   
Její místo
Lubomír Lahuta

V černém dlouhém šatě sedávala vždy v první lavici na kraji v levé řadě od bočního vchodu. Každou mši svatou přijímala Tělo Páně, a když se vracela od oltáře, v její tváři byl Božský klid a mír. Smířená s Bohem? Vlastní svět ji obklopoval. V její tváři byl vepsán její osud, který ji tiskl k zemi. Vždyť se dívala do hrobu jejího jediného syna a to není obvyklým údělem rodičů. Tiše, oddaně s pokorou stávala po mši sv. u hrobu svého dospělého syna a muže. Co ji asi letělo hlavou, když její staré scvrklé ruce prosily o smilování. Její místo však v kostele osiřelo. Zůstal jen ten čagan v kostelní lavici. Pak se ten čagan objevil u hrobu, svaté obrázky za křížkem, aby je vítr neodvál, mezi rozepjatými pažemi Krista.