blatnické nezávislé noviny
Úvodní stránka
Aktuality
Zajímavosti
Kultura
Historie
Pamětihodnosti
Sport       ***
Děti a rodina
Správa obce
Společenská kronika
Názory čtenářů
Archiv
Návštěvní kniha
Odkazy
redakce
 
   
Pohádka o měsíci
Lubomír Lahuta

O měsíčku je na světě už tolik pohádek, že ani nevím děti, jestli jste už tuto, kterou vám chci dnes vyprávět, neslyšely. Nevím jestli vám ji mám vyprávět. Já vím, některé děti řeknou – to nám Luciáne vyprávěj raději něco o ponorce, nebo o raketě a nebo o panence Míně, jak jí kluci utrhli nohu a tak. Ale o měsíci, copak ten se má. Ten je daleko, a když je úplněk a není zrovna zamračeno tak jen svítí a pořád se usmívá a nemusí psát úkoly a vůbec. Ten se má. Ale některé děti se možná jen přece jen zeptají, jak to s tím měsícem vlastně je.


A tak těm dětem, které by přece jen o měsíčku chtěly se dovědět víc, než jen to , že svítí, a je od nás tak daleko, tak těm budu teď vyprávět pohádku a nebude to jen  tak kdejaká pohádka. Takovou ještě nikdo neslyšel, protože je to úplně nová a doopravdická pohádka.

Tak tedy Měsíc se narodil před dávnými věky, když naše země nebyla  ještě obydlená. Představte si děti, že by najednou nebylo Měsíce. Jak by nám lidem bylo bez něho smutno. A což zajíčkům a srnečkám, kdo by jím svítil v noci, aby si mohli pochutnat na křupavé travičce. No vidíte, jistě by jste si nedovedly ani představit tmu v noci. Jistě by jste se bály v postýlkách, kdyby byla jen tma a tma. Tma je přece jen dobrá pro zlé lidi a pro zlá zvířata, že je to tak děti?

Měsíc je obrovská koule, mnohem menší , než je naše země, ale pustá bez vody, a bez vzduchu. Ve dne tam žárem pukají skály rozžhavené sluncem do běla a v noci zase praskají na kost zmrzlé krutým mrazem. Nikde ani travičky, žádného ptáčka, jen pusté vysokánské skály, ostré jak  jehla a nekonečné roviny poseté balvany, rozryté průrvami  a propastmi protkané řetězci hor  a pohoří. Bezútěšná krajina bez jediné známky života, protože tam kde není ani kapky vody, není ani život. Bez vody musí všechno živé zahynout. Děti , to přece víte, když doma zapomenete zalévat třeba jen kvítka, že brzy povadnou, že? Tak takové je to na tom Měsíci. První lidé až vstoupí na jeho povrch, a to už bude brzy, si musí všechno dovézt sebou, aby tam mohli žít a pracovat. Vzduch, vodu a jídlo. A jestli pak děti víte, proč je Měsíček někdy celý. Takovému se říká úplněk, někdy je ho jen půlka a někdy je ho ještě méně a někdy vůbec nic, jakoby vůbec nebyl? Proč ho ubývá a zase přibývá? Ale vždyť  to nic není. To je snadné. Vy to nevíte? Ale víte co děti , zkuste na to přijít samy, že je to těžké? Ale to by potom nebyla vůbec žádná pohádka, kdybych vám všechno prozradil. A když na to nepřijdete, tak vám jistě pomůže tatínek nebo maminka, nebo pan učitel.

Tak vidíte, děti, co o našem příteli Měsíci nevíte. A to jsem vám ještě nevyprávěl o tom  jakou má Měsíc sílu. Jak vrhá neustále obrovské spousty vod všech oceánů na pobřeží všech kontinentů a způsobuje  tak příliv a odliv .Lidé brzy využijí  energii přílivu a odlivu. A  to ještě nevíte, jakou má,  Měsíc obrovskou sílu, kterou působí i na naši Zemi. Byly jste už děti u moře? Jestli ne, viděly jste jistě aspoň v televizi moře , jak běží ke břehům a zase zpět a tak neúnavně po staletí. Je to příliv a odliv, který způsobuje právě Měsíc svou  přitažlivostí. A  přílivu a odlivu se zase dá  využít na výrobu elektřiny. A  kdyby nebylo elektřiny nemohly by jste se děti dívat  na televizi ani poslouchat rádio a neslyšely by jste tedy ani dnešní pohádku.