blatnické nezávislé noviny
Úvodní stránka
Aktuality
Zajímavosti
Kultura
Historie
Pamětihodnosti
Sport       ***
Děti a rodina
Správa obce
Společenská kronika
Názory čtenářů
Archiv
Návštěvní kniha
Odkazy
redakce
 
   
Nad Betlémem hvězda jasná
Lubomír Lahuta

Jde krajem noc, přesvatá. A je plná hvězd, tajemna a stříbrných zvonků.

Vánoce, jak kouzelný je to čas! Líbezný čas vzpomínek z dětství i dospělosti. Čas dobra, milosrdenství a odpuštění!Čas naplnění tužeb a lásky. Čas díkůvzdání za dar života i zdraví, za každý den plný slunce a posvěcení prací, našimi touhami, nadějemi a dobrými předsevzetími, jež se tak těžko potom plní. Buďme vděční Pánu za štěstí, pohodu v rodině i krásu kolem sebe. Ale s pokorou a trpělivostí bychom měli přijmout i ta břemena, či vážnější lidská trápení, či očišťující nenadálou bolest, v niž teprve potom, kupodivu nalézáme sami sebe, abychom se mohli vrátit, jestliže jsme sešli z té správné cesty. I za to poděkujeme, neboť ne vždy a každému je dopřáno takové možnosti.

Vánoce. To je doba očekávání a naděje. To je čas, kdy bereme svá křehká a tak snadno zranitelná lidská srdce do svých dlaní, abychom se mohli v ten svatý čas nabídnout tomu, kdo se za nás obětoval,aby nás spasil. Proto jsou Vánoce nejen dobou dárků,vzájemné lásky, proseb, slibů a odpuštění, ale i pokory, pokání a smíření s Pánem. Doba očištění těla i duše od lidských prohřešků, poklesů a slabostí. Načerpání síly a odhodlání, abychom nezbloudili opět v pokušení. Neboť jedině On je oním nevyčerpatelným zdrojem Světla, síly, Pravdy a Poznání. A až odejdeme od stolu Páně naplnění jasem a mírem, nezapomeňme s modlitbou ani na ty, které už Pán přijal ve svém království. A pokud můžeme, postůjme aspoň chviličku v tichém zamyšlení u rovu těch, kteří mysleli víc na nás než na sebe, které přesto pořád milujeme. A až zažehneme světlo vzpomínek a účasti, v duchu jím ještě jednou poděkujeme za vše, co pro nás učinili, neboť jejich geny kolují v naší krvi. Bez nich bychom zde v tichu tohoto posvátného místa nastáli. A nezapomínejme i v nás neúprosně tiká čas! V každém z nás, až se i nás samotných jednou zeptá náš Pán, jak jsme ten svůj čas, který nám byl zde vyměřen využili, co mu odpovíme? Co asi?

Vánoce, to jsou především rozzářené světýlka dětských očí nad dárky pod stromečkem. Tichá, neokázalá radost dárců i obdarovaných, to nádherné souznění v kruhu rodiny. Ale může to být i jinak. Tíživá samota uprostřed čtyř stěn,plná bolestí,smutku,tichého,tesklivého rozjímání a beznadějného odevzdání se do vůle Nejvyššího, ano,osiřelý stůl se svíčkou a zelenou snítkou uprostřed, prostřený jenom pro jednoho. Stůl,který dříve nestačil a nyní se zdá být najednou tak hrozně veliký! A zvonící ticho místo rolniček a dětských hlásků. Nezapomínejme, že i takové mohou být pro někoho Vánoce. A právě proto nenechávejme nikoho samotného strádat v tento přesvatý čas, protože v tento čas je samota nejtěžší, lidské srdce nejzranitelnější. V tento čas, ale ani předtím a potom nenechávejme nešťastná, trpící, osamělá, či všemi opuštěná srdce trpět a zahřejme je aspoň dobrým, vlídným slovem, úsměvem, povzbuzením. Projevme jím svou účast a porozumění, aby nepropadli zoufalství a beznaději. Neboť jakákoliv pomoc a dobré slovo v pravý čas je jako pohlazení na rozbolavěnou duši.

Vánoce, to je tedy nejen štědrá dlaň, ale i ruka připravená ke smíru a pohlazení, k pomoci nejen bližnímu, ale i tvorům blízkým člověku. Vánoce, to je třeba i sýkorka modřinka, ťukající nám zobáčkem na zledovatělé okno a prosící o něco ze zbytků našeho svátečního stolu. Vánoce, to je mrazivé ticho, samota a zimní spánek ovocných stromů v sadě. A tehdy, když je příjde hospodář pozdravit na Štědrý den a zvolna, teplou mozolnatou dlaní je láskyplně pohladí po kmenech, ony mu rozumí. A i v tom zimním hlubokém spánku se zachvějí tichounkou radostí. Protože i ony cítí, že je svátek. Velký svátek narození Páně, největšího z největších všeho lidstva. Pána Nebe i Země. Pána všeho tvorstva na zemi i na nebi, ve vodě i v oblacích. Pána nad životem a smrtí všeho živého i dosud nenarozeného. Pána všeho času. Pána Světla a Tmy. Pána stvoření, zrodu i zániku .Pána všeho co bylo, je a bude.

Pravda, jaké by to asi byly Vánoce bez lidové poezie, vánočních zvyků, koled, písní, pastorek a bez hudby. To vše, ba mnohem, víc vyzpíval právě před dvěma stoletími někdejší rožmitálský učitel Jan Ryba ve své překrásné "České mši vánoční " - "Hej mistře, vstaň bystře!" Tento ryzí klenot staré barokní hudby, oslavující příchod našeho Spasitele vytryskl přímo ze srdce a zbožné mysli skladatele, ke konci života tolik zkoušeného nepochopitelnou lidskou záští a nepřízní osudu. Tato mše je jednou z nejznámějších a byla slavná už i tenkrát,v osmnáctém století, protože byla opravdová a zrodila se z čistého srdce. Za tu dobu u nás už zlidověla a my bychom si bez ní svátky lásky už asi nedovedli ani představit.

Vánoce, pokaždé jiné a pro každého jiné. V jednom se ale nemění. Jsou a zůstanou především oslavou našeho Spasitele, který se před dvěma tisíciletími narodil, aby nám ukázal cestu. Cestu Pravdy a Lásky. Cestu, po níž důsledně kráčel a pro niž se i obětoval. Proto až na půlnoční mši svaté i v našem chrámu Páně v Blatnici a také v kapli Sv. Antonína na Blatnické hoře zazní ono jásavé "Narodil se Kristus Pán, radujme se !" Připojme se tady v obci všichni občané dobré vůle k tomuto chvalozpěvu. Neboť Ježíš zvaný Nazaretský skonal na kříži za nás za všechny, za všechny bez rozdílu.

"Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!"